HITY ŠLITRA A SUCHÉHO - RECENZE (1968, Melodie)

Recenze desky z časopisu Melodie, napsala Nina Dlouhá

obal desky

Včera neděle byla (1960) - Píseň o rose (1961 - Klokočí (1961) - Ach, ta láska nebeská (1961) - Kočka na okně (1961) - Tulipán (1962) - Proč se lidi nemaj rádi (1962) - Motýl (1963) - Oči sněhem zaváté (1963) - Babetta (1964) - Dotýkat se hvězd (1964) - Tereza (1964) - Nejkrásnější krajina (1965). Supraphon

Nová LP deska Supraphonu ukazuje Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého opět z toho úhlu, jak je už takřka desetiletí důvěrně známe - jako mistry nejdrobnějšího žánru, jako inteligentní autory zdánlivě tvůrčí neproblematičnosti, kteří se však dovedli za pomoci písniček dostat blíž k lidem, než si třeba mnozí přáli. Průřez jejich nejúspěšnější písňové produkce pětiletého údobí (1960-1965) je zřejmě jedním z pokusů, jak ztvárnit do znějící podoby alespoň část hudební historie Semaforu; historie, která je v našich podmínkách zcela unikátním zjevem, neměla a nemá dosud obdoby ba ani naději na vážnější konkurenci.
To, co se nám tady prezentuje, je jen výsekem tvorby Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého: o zařazení jejich jednotlivých melodií na desku rozhodli, už daleko dříve než editor, posluchači. Jejich vkus překvapoval často i Šlitra a Suchého: není tajemstvím, že třeba skladbě Oči sněhem zaváté nepřikládal ani jeden z nich velkou váhu a přece se písničce podařilo prorazit a stát se na delší dobu nejžádanější melodií. Ve srovnání s ostatními nemá však tato skladba, podobně jako i některé další (Motýl, Proč se lidi nemaj' rádi), takovou sílu a takovou platnost jako ty, které živě připomínají éru, v níž se - na scéně Semaforu a tím i na hudební scéně Československa - bojovalo o nový písňový typ. Vzdor všem dřívějším argumentům vykazuje právě tato část nejen velkou životnost, ale navíc i jednoznačnou příslušnost k téhle zemi: hovoří jejím jazykem, staví na jejích hudebních základech, vrací se ve své vnitřní etice k humanistickým tradicím a přitom nezapomíná na potřebu úsměvu, poezie i humoru blízkého nejširším lidovým vrstvám.
Pro mne osobně je nová deska starších melodií Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého především jakousi hlubinou bezpečnosti našeho vlastního písňového zázemí: jejich jiskřivá nálada a prostá oslava příslušnosti k životu není jen výrazem jisté tvůrčí pohody, ale i velice cenným vkladem pro naši nejbližší budoucnost.

Nina Dlouhá