RECENZE - SEMAFORSKÁ KLASIKA (1964, Melodie)


Autor: Josef Kotek, vyšlo v časopise Melodie č. 2, 1964

F. Havlík: SEMAFOR TWIST. — J. Suchý: PRAMÍNEK VLASU. — J. Šlitr: KOLOVRÁTEK. — J. Šlitr, J. Suchý: LÉTA DOZRÁVÁNÍ, SLUNÍČKO, SUP A ŽLUVA, KLOKOČÍ, MALÉ KOTE. — K. Růžička: LUKÁŠ. — F. Havlík: PEŘEJE, MILOSTNÁ PÍSEŇ. — J. Šlitr, J. Suchý: KAŇONEM TAKHLE K VEČERU, ÁRIE MĚSÍCE, KOČKA NA OKNĚ, PÍSNIČKA PRO ZUZANU, ACH, TA LÁSKA NEBESKÁ. — Zpívají J. Suchý, K. Štědrý, W. Matuška, E. Pilarová, Z. Vrbová a sbor L. Pánka; hraje F. Havlík se svým orchestrem a sólisty. Supraphon 33 — DV 10130;.

SEMAFORSKÁ KLASIKA?
Svým výběrem zachycuje velká třiatřicítka skoro všechny skladby zvlášť typické pro léta semaforského dozrání, která končí přibližně rozchodem s některými populárními sólisty i se starým divadélkem ve Smečkách. Tohle období nemusí snad ani čekat na historický odstup, aby bylo jasné, jak velkou injekcí se stalo pro naše divadlo a hudbu zároveň. Zdá se být ovšem trochu podivné, že pro desku nebylo všude použito původních (a tedy vlastně už „dokumentárních”) nahrávek a že zde naopak došlo k dost problematickým modernizačním zásahům hlavně v aranžmá. Twistové úpravy a náležitosti stůj co stůj — a podle příkazu módy navrch ještě coniffovské vokální přibarvení. Obojí, bohužel, jako by semaforským písničkám leckde odnímalo podstatnou část jejich příznačné atmosféry. Netextované (!) Klokočí tak ze svého půvabu rychle odkvétá, Malému kotěti sotva svědčí technicky provedená groteskní deformace sborového chorusu. Pramínku vlasů by asi víc prospěla původní dávka křehké lyriky než bigbeatové saxofonové sólo a sborově pobrukované riffy pam-papam-pam. A tak dále. Aby mi bylo dobře rozuměno: nejsem proti modernějším úpravám — pokud ovšem budou vskutku vkusné (ne tedy pouze módní) a pokud nenaruší samotný stylový a výrazový základ skladby. Protože zde však ani orchestrálky nijak nepřevyšují standard dobových twistů, je celková bilance desky přece jen slabší, než by se při podobném výběru dalo očekávat. Kdypak asi tedy souborně dojde na skutečnou „klasiku" prvého semaforského období, které se přece dávno ještě nestalo pouhou retrospektivou?