2x Z ARCHIVU SEMAFORU (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 18. října 2019


Krásná knižní oslava

Opravdu reprezentativní publikaci k šedesáti letům divadla Semafor vydalo nakladatelství CPress ve společnosti Albatros Media. Pod názvem SEMAFOR: ŠEDESÁT LET V JEDNOM PŘEDSTAVENÍ se ukrývá 80 stran textu a fotografií mapujících vývoj divadla a jeho repertoár od roku 1959. Jako prolog jsou připomenuty kroky vedoucí k založení Semaforu v kapitolkách Reduta, Vltava, Textappealy a Divadlo Na zábradlí. Pak už následuje šest dějství, tedy šest desetiletí plných úspěchů, ale i krizových momentů, tak jak to přinášel čas. Jsou tu uvedeny všechny hry s kratším či delším komentářem a několika ilustračními snímky a k tomu jsou Jiřím Suchým glosovány momenty přinášející změny – dobré i neblahé. Ve vazbě knihy je upevněno několik plastových obálek, v nichž jsou uloženy faksimile dopisů, písňových textů, programů, pozvánek a dalších písemností.
Tuto náročnou publikaci připravil k vydání Jiří Suchý za pomoci Lukáše Berného, o grafickou stránku, sazbu a obálku se postaral Jakub Suchý. Epilog, kterým Jiří Suchý opatřil knihu, stojí celý za ocitování.
„Divadelní představení podle klasického kánonu má mít svůj prolog, svou expozici, kolizi, peripetii, krizi a katarzi. To všechno si Semafor ve své historii prožil a to všechno jsem se pokusil, alespoň náznakem, zachytit v téhle knize, kterou jsem uspořádal jako divadelní představení o šesti dějstvích. A teď přišla řada na epilog. Je to ovšem epilog, který neuzavírá představení s názvem Semafor, nýbrž představení s názvem Šedesát let Semaforu. Takže nikoliv konec divadla, ale konec jedné jeho etapy. A v duchu už začínám psát prolog k představení dalšímu. Buď bude kratší než to první, anebo konec dopíše někdo jinej, kdo ví.
Poslední dobou je mi dost často kladena otázka: Věřil byste tehdy, v roce 1959, že se Semafor ve zdraví dočká šedesátky? Nevím, jestli bych tomu věřil, ono mi to tehdy totiž vůbec nenapadlo. Uvažoval jsem spíš, co budeme dělat v příští sezóně, a psal jsem další hry. No, a dneska, když se dostavila ta zmíněná šedesátka, tak už tomu věřím, ale to už není vlastně víra, protože věřit tomu, co vím, je vlastně nesmysl. Dneska vím, že je nám šedesát, jsem rád, že tomu tak je, vím, že bylo nutno přežít i těžká období, a taky vím, že to přežití není jen má zásluha. Je to zásluha všech, kteří v Semaforu brojili proti nepřízni spolu se mnou, a je to taky zásluha statisíců diváků, kteří dávali po celou tu dobu na srozuměnou, že Semafor je jejich divadlo. Tím nás zachránili. A tak všem zmíněným děkuji a děkovat nepřestanu.“
Jiří Suchý samozřejmě napsal i Prolog, ale ten už si přečtete sami, až otevřete knihu, která vás přivítá oponou, která inspirovala samotného Vojtěcha Hynaise.


Za hudbou a humorem do let šedesátých

Pod názvem RECITAL HANA HEGEROVÁ + MIROSLAV HORNÍČEK vychází zvukový záznam představení hraného v divadle Semafor, kde mělo premiéru 19. února 1966. Hana Hegerová tu zpívá devatenáct písní a Miroslav Horníček její zpěv prokládá kratšími či delšími monology. Ty svým způsobem korespondují s tématy některých písní, ale v žádném případě je neuvádějí ani nekomentují. Představení mělo velký ohlas, protože vynikající zpěv v symbióze s inteligentním humorem dokázalo ocenit nejen publikum, ale i recenzenti. Počet repríz dosáhl čísla 70, ale byl by určitě podstatně vyšší, kdyby stažení z repertoáru nebylo vynuceno odjezdem Miroslava Horníčka na Expo 67 do Montrealu. Derniéra se uskutečnila 8. března 1967.
Mezi autory nacházíme dvojice Šlitr-Suchý a Hapka-Rada, jako výrazná textařská osobnost se tu představuje Pavel Kopta a píseň Mon Dieu zazní v originále. O doprovod se postaral Orchestr Milana Dvořáka, režisérem představení byl Ján Roháč, nahrávku pořídil Bohumil Paleček.
Album vydává Supraphon v produkci Nadi Dvorské a vedle dvou kompaktních disků obsahuje booklet, kde je kromě seznamu uváděných písní a promluv Miroslava Horníčka otištěn jeho text z původního divadelního programu a obsáhlá stať editora alba Lukáše Berného nazvaná Humor jako pohled na život. Jsou zde také podstatné části jedenácti recenzí z dobového tisku a fotografie z představení. Tento projekt je poctou paní Hegerové k jejím letošním „osmičkovým“ narozeninám a zároveň i dalším příspěvkem k oslavě šedesátin divadla Semafor.

Ivan Kott