BRATRSKÝ DIALOG (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 12. 11. 2012

Po knížce věnované Janu Werichovi se Jiří Suchý setkal se svým bratrem Ondřejem při dalším literárním počinu. Výsledek vydaný v nakladatelství Ikar nese titul ODPOSLECHY aneb JÁ NA BRÁCHU a přináší více než sto stran textu a velké množství fotografií a kreseb. Jedná se o rozhovory uspořádané do několika tématických okruhů, z nichž ten první je celkem pochopitelně věnován dětství a patří sem i dětské představy o budoucím povolání. Kapitola další už ovšem souvisí se skutečnými profesemi obou bratrů, protože nese název "O filmech, komicích a režisérech". Hovoří se tu o tak zvaných filmových groteskách a jejich hrdinech i o míře jejich vlivu na komiku a herecký projev staršího z obou bratrů. Ten pak také vzpomíná na některé režiséry, s nimž spolupracoval v divadle Semafor, ale i na svoji režisérskou práci na filmu Nevěsta i na to, proč z připravovaného filmového Jonáše byla natočena pouze Lilly Marlen u zdi v Západním Berlíně. S filmy souvisí i Karlovy Vary, kam Jiří a Ondřej jezdili za svým bratrancem Ivanem Soeldnerem, a to samozřejmě nejčastěji v době zdejších filmových festivalů. Vzpomenuta jsou některá jména velkých filmových osobností i to, že sbírání jejich podpisů bylo jakousi předehrou k Ondřejově profesi novinářské. Jedna kapitola je věnována také ruským písničkám, jejich autorům a interpretům, další se zabývá kresleným humorem a karikaturami. Zde našel svoji parketu Ondřej jako autor kreslených vtipů s malým hlodavcem, který mu ovšem v reálném životě nahání strach. Se vzpomínkou na to, že divadlo Semafor občas opouštělo domovskou scénu a vyráželo i na cesty do zahraničí souvisí Ondřejova otázka na Jiřího cestovatelské zážitky a dojmy, na úspěšnost semaforských vystoupení ve světě a ohlasy v tamějším tisku. V kapitole o knihách a spisovatelích vzpomínají oba pánové na maminku, která byla velkou čtenářkou a vedle běžné beletrie věnovala pozornost i literatuře značně náročné. Ze spisovatelů tu dostává prostor Adolf Branald, v jehož knížce Převleky mého města je také kapitola věnovaná Spořilovu, v níž jsou zmíněni Ivan Vyskočil a Jiří Suchý. Chybět tu samozřejmě nemůže ani Josef Škvorecký a jeho Zbabělci, spolupráce na filmu Zločin v šantánu a podnět k napsání českého textu k americké písni Old Folks At Home při jubileu Antonína Dvořáka. Důležitou součástí bratrského vzpomínání je kapitola věnovaná otci Jaroslavu Suchému, přezdívanému Jáša. Tento loutkář, hudebník a všeuměl byl osobností velmi svéráznou, jak prokazují nejen řádky v této knize, ale také televizní pořad Kavárnička dříve narozených, který Ondřej točil se svým otcem v době jeho devadesátých narozenin.
Závěrečným tématem knihy jsou sny. Jiří zde jmenuje dva příklady, kdy ze snu vytěžil písňový text, ale totéž se mu nedaří v oblasti snů výtvarných. Ve snech se mu objevují i známé osobnosti, ale také nejrůznější absurdity a těžko popsatelné situace. A je to právě jeho schopnost posunout se z všední reality do snového světa a ten pak přenést na jeviště, co dělá divadlo Semafor unikátním jevem mezi našimi scénami.

Ivan Kott