MeToo A KONCERT (I.Kott)

Pro časopis Jonáš klubu, napsal Ivan Kott, 2. prosince 2018


Hledání solventních pánů

Lavina žalob a diskreditací za dávné skutečné i smyšlené morální poklesky, šířící se ze Spojených států do dalších zemí pod názvem MeToo za účelem obohacení žalujících dam, dala vzniknout hudební komedii téhož jména. Autorem je Jiří Suchý a kus měl v divadle Semafor premiéru v pátek 23. listopadu 2018.

Představení začíná závěrečným obrazem dosud nenapsané opery Zbojníkův hněv, kdy s dýkou v těle končí jak Rinaldýno, tak jeho zrádná družka Agáta. Představitel zbojníka, operní bas Arnošt, se posléze stane předmětem zájmu vypočítavých mladých žen, protože v něm vidí perspektivní oběť, schopnou dobře platit. Plán jak polapit Arnošta do pasti je vymyšlen, nastražená dívka Eliška je připravena, ale veškerá snaha končí fiaskem.

Na toto moderní vyděračství přijde řeč i v živém vysílání nové televize HuHu, jejíž zábavný program se navzdory počátečním technickým problémům podaří sličné moderátorce rozjet. Je sem zařazena i soutěžní hra „Vyber si svou roli“, v níž si pár Jiří Sudý a Jitka Lichá vylosuje úkol ztvárnit dvojici „Uchazeč o funkci Hlava státu“ a „Jeho první dáma“. Z rozhovoru moderátorky s prezidentským kandidátem vyplyne, že i on má jisté potíže tohoto druhu, jejichž počátek je u přátelského plácnutí, kterého se dopustil jako čtrnáctiletý školák vůči své spolužačce. Tehdy to skončilo úsměvem, ale dnes, po sedmdesáti letech, si ona dáma uvědomila, že utrpěla citovou újmu a žádá nemalé odškodné. V rozhovoru ale zazní i zajímavé názory a nápady týkající se práce prezidenta a jeho působení na Hradě, z nichž některé si divák vyslechne i ve zhudebněné formě.

Ale dvojice Sudý-Lichá není jedinou atrakcí nové televize. Představuje se tu dívenka Evička a její bratránek David, díky jehož názornému výkladu si nadaná sestřenka neobyčejně rychle osvojí dovednost hraní na altsaxofon, když známou píseň o čtveráckých ovčácích rozvine do zdařilé jazzové improvizace.

Zlatým hřebem HuHu estrády má být vyhlášení „Knihy roku“, kdy je pro vítěze připravena prémie od mecenáše Wolfganga Amadea Vaňka. Vítěznou knihu vybírá odborná komise ve složení Prof. Švestka, ing. Malina a Dr. Borůvka, která má jasno, jak se legálním (!) způsobem o Vaňkem věnovaný obnos s vítězem podělit. Že se plány vykutálené trojice poněkud zhatí, za to může drobná změna v křestním jméně autora knihy, takže nevítězí s vlnou MeToo korespondující román o životě sufražetky nazvaný Modrá punčocha, ale Zkazky z naší klubovny od berounského skauta Robina Halady.

Důležitým bodem děje je uvržení Prof. Švestky do klece vlastněné Magdou za to, že pozval na večeři Elišku hledající nápadníka. Situace se ale rychle mění, Švestka je na svobodě a Eliška v kleci, odkud ji v rámci konání dobrých skutků zachrání skaut Robin a dívka snad konečně našla toho pravého.

Kdo je teď ovšem v maléru je Švestka vracející se po dvou dnech domů s hrstí výmluv, ale bez peněz za Modrou punčochu, na které čeká jeho žena, autorka onoho románu vydaného pod nešťastným pseudonymem Robert Halada. Hádka skončí Švestkovým ujištěním, že příští rok to určitě vyjde, a román s podivným názvem MeToo zvítězí. Jen je nutno dát si pozor při volbě pseudonymu.

Po kritických slovech paní Švestkové hodnotící název svého budoucího díla se rozpoutá finále, kdy se na jevišti vystřídají všichni účinkující se svými písňovými vstupy, z čehož se vymyká jedině zázračné dítko Evička, protože ta nezpívá, ale hraje na saxofon. Závěrečnou orchestrálku završí kadence zahraná na trubku jednou z uvaděček.

Pokud jde o jména herců účinkujících v tomto výborném představení, pak je jasné, že v roli prezidentského kandidáta a jeho první dámy se představují Jiří Suchý a Jitka Molavcová. Moderátorkou televize HuHu je vždy elegantní Jolana Haan Smyčková a jako operní dvojice vystupují Jan Hnyk a Zuzana Maxa. Náročný úkol má Lucinka Černíková, případně její alternantka Vendula Parezová, protože jsou servírkami ve dvou kavárnách, když v té první se schází povedená odborná literární komise ve složení Jiří Štědroň, Michal Stejskal a Martin Hubeňák alternovaný choreografem představení Petrem Šudomou, a ve druhé ziskuchtivé dívky Eva Přívozníková a Magda Jedličková a s nimi poněkud nešťastná Eliška Hurábová, na níž se v závěru usměje štěstí v podobě čestného skautíka Robina. V jeho roli se střídají Michal Merhaut a Petr Macháček, a oba jsou v patřičném kroji s kloboukem a krátkými kalhotami skvělí. Nešťastnou, ale výborně zpívající paní Švestkovou představuje Olina Patková, zázračným saxofonovým dítkem je Eva Volemanová a jejím hudebním učitelem jevištním i skutečným je člen divadelní kapely David Vrobel. Závěrečnou kadenci přiběhne na jeviště zatroubit Linda A. Drexlerová nebo Anastázie Chalupová. Zapomenout by se nemělo ani na Ellyn Černochovou představující v operní scéně zelenou lesní havěť a později také snaživou asistentku v televizi HuHu.

Libreto hry a texty písní jsou – stejně jako návrh scény a režie – dílem Jiřího Suchého. Podobně to je s hudbou, ovšem s výjimkou písní pro povedené trio zlatokopek, pro něž komponovala Irena Zlámalová.

Jako vždy je ke hře vydán i výborný program, kde jsou vedle jmen účinkujících herců a hudebníků i dalších na chodu představení se podílejících osob otištěna úvodní slova Jiřího Suchého a Jitky Molavcové a texty většiny písní ze hry. To vše doplňuje spousta černobílých a barevných fotografií Dušana Dostála a Petra Sankota.

Zpívání na jihu Čech
Diskografie divadla Semafor se rozrostla o další položku. Je jí kompaktní disk s nahrávkou koncertu uskutečněného ve Studiovém sále Českého rozhlasu v Českých Budějovicích 13. září 2017. Na albu nazvaném KONCERT! zpívají Jiří Suchý a Jitka Molavcová za doprovodu Orchestru divadla Semafor vedeného Jiřím Svobodou.

Zaznívá tu 18 písní doplněných o mluvené vstupy, v nichž je připomínán Jiří Šlitr v souvislosti s písní Tři tety, opera Dobře placená procházka a píseň listonoše, a také období Reduty a slovo „blues“ jako někdejší záštita před cenzory. Autorem textů všech písní je Jiří Suchý s jedinou výjimkou, kterou je Ježkův Rub a líc otextovaný Jiřím Voskovcem a Janem Werichem. Na repertoáru jsou jednak osvědčené tituly z první dekády Semaforu (např. Pramínek vlasů, Blues pro tebe, Klokočí, Jó to jsem ještě žil), ale také písně novější (Splnit si sen, Vydáme se na tu cestu dlouhou, Kdykoliv kdekoliv), a pak některé s melodiemi od cizích autorů (Tři rybičky, Plesk plesk, I Can´t Give You, Hluboká vráska).

Album vydala Semaforská produkční s.r.o. a sleevnote napsal producent koncertu Jiří Kasal. Titulní strana obalu je ozdobena fotografií, na níž na zpívajícího Jiřího Suchého obdivně (téměř posvátně) hledí Jitka Molavcová.

Ivan Kott