KRAJINKY VERSUS AKTY (I.Kott)

Psáno pro časopis Jonáš klubu, únor 2012



Krajinky versus akty

Divadlo Semafor ve své nové hře nazvané LEVANDULE přivádí diváky do kabaretu v době, kdy tento druh zábavy zvolna vychází z módy a je nahrazován revuálním divadlem, jak v úvodní scéně dává na vědomí prohlášení Spolku českých kabaretních podnikatelů. Majitel kabaretu Globus se však nechce smířit se zánikem svého podniku a hodlá ho transformovat do podoby divadelní. A právě proto předkládá divákovi jakýsi průnik kabaretu a divadla, kdy jednotlivé obrazy dramatického kusu o hraběnce Elisabeth z Neudorfu a její dceři Betty zvané Levandule jsou prokládány kabaretními výstupy, z nichž některé určitým způsobem komentují či doplňují dění na jevišti. Zazní tu několik kupletů, jedna báseň a vystoupí i kouzelník s kartami – prostě správný kabaretní pel-mel. V divadelní rovině se na scéně rozvíjí příběh hraběcí mecenášky umění, jejího nového chráněnce malíře Podzimka a dvojice mladých lidí – hraběnčina tajemníka Pavla a slečny Levandule. Je to příběh plný nečekaných zvratů a komických situací, jejichž středobodem je odpor paní hraběnky k zobrazování nahého ženského těla. Po závěrečném obraze, v němž se malíř Podzimek rozhodne definitivně opustit malování neprodejných krajinek a vrhnout se na erotické motivy, je divák vrácen do prostředí krachujícího kabaretu, s nímž se krásnou písní přichází rozloučit stejně krásná kabaretní zpěvačka, na což navazuje minidemonstrace kabaretních umělců dožadujících se vyplacení gáže. Tam se pak kabaret a divadlo propojí, když ředitel slibuje získat potřebné peníze prodejem skvělého obrazu mistra Podzimka, jehož vrcholné dílo, vytvořené na přání paní hraběnky, je pak představeno při závěrečné písni.

Je celkem samozřejmé, že role paní hraběnky se ujala kabaretní veteránka madam Sofia představovaná Jitkou Molavcovou, jejíž paní Elisabeth je dáma střídající chvíle jisté popletenosti s okamžiky, v nichž lamentuje nad zkažeností současného světa, a to i s pomocí krásné písně zaranžované ve stylu rokoka. Skvělé je také její vzpomínání, ať už na procházku jihočeskou krajinou, nebo na malíře, s nimiž se v životě setkala. Nezvedenou hraběcí dcerunku si s chutí zahraje kabaretní tanečnice Miss Suzi vkládající prostřednictvím Zuzany Říhové do této postavy dětskou umíněnost při sporech s matkou a patřičnou dávku koketérie až protřelosti ve styku s muži. Těmi jsou malíř Podzimek představovaný majitelem kabaretu Globus, v němž lze snadno poznat autora hry i veškeré hudby Jiřího Suchého, a hraběnčin tajemník Pavel Vráz, jehož role se ujal konferenciér Alfons, jehož modré sametové sáčko obléká Michal Stejskal. Oba tito pánové jsou v jistém obchodním spojení, ale když Podzimek nepodpoří Pavlovu snahu získat Levanduli, dochází k pomstě, jíž kus vrcholí. Zpěvačku Kiki zpívající sólově onu píseň na rozloučenou s kabaretem a společně s ostatními navazující písně závěru hry představuje nadaná studentka Konzervatoře Jaroslava Ježka Karolina Gudasová. Na scéně se objeví i postava malíře Kopfštajna ztělesněná jevištním technikem Antonínem Müllerem, jehož akty jdou ve srovnání s Podzimkovými krajinkami na odbyt za lukrativní ceny.

Po závěrečné děkovačce si mohou zájemci z řad diváků prohlédnout na jevišti vystavená díla mistrů Podzimka a Kopfštajna, samozřejmě namalovaná rukou autora hry, který tak znovu ukazuje svoji všestrannost.

Premiéra této novinky se konala ve čtvrtek 9. února a byla přijata s výborným ohlasem. I když se v závěrečné fázi zkoušek obě hlavní představitelky potýkaly s nepříjemnými následky nastuzení, houževnatě všechny nesnáze překonaly a zahrály skvěle, stejně jako ostatní členové souboru.

Na závěr snad ještě poznámka na rozptýlení obav, že divák nerozliší dění kabaretní od divadelního a v duši mu vznikne zmatek. Scéna je pro tuto hru vybavena tak, že nemůže dojít k omylu a vnímání vtipných dialogů i písní není ničím rušeno.

Ivan Kott